Novoroční

Říká se "Jak na Nový rok, tak po celý rok". Tak jsem dnes dělala všechno pro to, abych si ten letošek co nejvíc zpříjemnila=) Našla jsem si chvilku na všechno, co mám ráda. Protože co kdyby...=)

Před Vánoci mě kamarádka poprosila, jestli bych jí nevyrobila tři přáníčka. Byla to první přáníčka, která jsem nedělala jako dárek pro někoho známého přímo ode mě, navíc jedno bylo pro pána, a to já moc neumím. Ale nakonec se povedlo a doufám, že udělaly radost=) Bohužel jsem si je zapomněla vyfotit, takže jsem je jenom rychle 'vyblejskla' těsně před ochodem na náš sraz. Barvy jsou tím pádem trochu jiné, taky to už bylo večer a já si s foťákem moc nerozumím..., no ve skutečnosti byly prostě mnohem krásnější=)

 

Horní přáníčko je pánské, prostřední stromeček je podlepený 3D čtverečky, takže hezky vykukuje. Spodní dvě byla pro dámy, na růžové jsem přidala ještě kamínky, aby se třpytilo, no a poslední je takové tradičně barevné, se sobíkama=)

Rozhodla jsem se, že si pro letošek udělám samostatné album/deník/art journal. Šanon jsem si koupila od Simple Stories, tak jsem si ho dneska jenom ozdobila a můžu začít. Ale to vám ukážu až příště. Teď se musím ještě aspoň na chvilku pustit do učení, protože to budu letos potřebovat taky hodně=)

A vám přeju do nového roku, ať se vám splní všechny sny!

Stránka z Luhačovic

Dneska jsem třídila fotky a narazila na vyfocenou stránku do alba, kterou mám sice hotovou už dlouho ale ještě jsem ji nevystavila. Takže takdy je=)

Stránku jsem dělala podle diktátu. Bylo to poprvé a zatím naposledy, co jsem diktát vyzkoušela, ale určitě se do něj ještě někdy pustím. V té době jsem vlastnila svůj jediný razítkový set, takže zdobení bylo celkem jasné... Nejvíc práce mi dalo nalepit řadu malinkých korálků pod fotkami, ale nakonec se dílo povedlo=)

Dobrou noc!

Minialbum

Včera mi ségra poslala fotky minialba, které jsem jí dělala k narozeninám. Byla to tenkrát blesková akce, neměla jsem skoro žádný materiál, protože jsem se scrapem začala někdy kolem Vánoc a ségra má narozeniny začátkem února. Nakoupila jsem si jenom puntíkatý papíry ve výtvarných potřebách a k tomu ladící A5 arch s předvysekanými bordurami a podobně. Potom jsem ještě udělala nálet na galangerii, nakoupila pár stužek a bylo to. 

Album je dělané z pivních tácků. Tímto děkuji všem pivním sběračům, obzvlášť Smilovi, za dodaný materiál=) Tácky jsem polepila papírem, přidala fotky a pár ozdůbek. Děrovačkou jsem prorazila dírky a jednotlivé stránky spojila obyčejnýma kroužkama na klíče. Na ty jsem potom ještě navázala stužky a úžasnou rolničku, kterou jsem náhodou objevila taky v galanterii, stejně jako knoflík ledního medvěda, který jsem nalepila na zadní stranu alba. 

Hotovo to bylo za dva večery a radost jsem z něj měla snad větší, než ségra=)

Tady je přední část desek.

 

Ukázka několika stránek v albu. Jednotlivé tácky jsem prokládala embosovaným papírem a červený papír se sobíkama je velum. To byla láska na první pohled=)

 

 No a nakonec zadní strana s medvídkovým knoflíkem. Fotka se mi na závěr líbila už sama o sobě, tak jsem jenom trošku ošoupala okraje pilníkem a bylo to.

Tácky byly jako podklad perfektní, určitě je ještě někdy využiju. Jenom bylo docela tlusté, trochu jsem se bála, aby se nerozpadlo (kroužek na klíče mi táta přecvakl v půlce, takže mi z něj vznikly dva), ale zatím všecko krásně drží.

Děkuji za zastavení a přeju dobrou noc=)

Anglická jízda

Zdravím vás z ostrova!

Prázdniny trávím v Anglii, nedaleko Manchesteru. Pracuju tu v motorestu a ve volných dnech (kterým moc není, a když jsou, tak většinou proprší) prozkoumávám okolí. Vzhledem k tomu, že bydlím zhruba v polovině cesty mezi dvěma městy na bývalé farmě a do práce to mám asi šest kilometrů, pořídila jsem si hned ze začátku kolo. Našla jsem ho přes inzerát na internetu a byla jsem šťastná jak blecha, že nebudu muset každý den celou tu cestu chodit pěšky. 

První týden jsem trpěla. Nohy bolely, o zadku ani nemluvím, a pršelo a pršelo... Rychle jsem si ale zvykla, teď už jezdím jako drak a cesta mi trvá malinko přes 20 minut, což je paráda. Po práci někdy jezdívám ještě do města, na nákup a podobně, prostě bez kola bych tady asi nepřežila...

Bohužel ale nic není jen tak. Za celou dobu, co jsem kdy jezdila na kole doma, jsem nikdy nepíchla, nikdy jsem neměla žádnou poruchu, stačilo ho prostě jednou za čas dofouknout a po zimě v garáži trochu umýt. Toť vše.

Za měsíc a půl tady jsem si to asi všecko vybrala zpětně a hezky najednou, jinak si to nedokážu vysvětlit. Vezmu to popořadě:

1. Hned při mém prvním výletě do města jsem kolo píchla, takže jsem ho musela celou zpáteční cestu (asi tak 8 kiláků) tlačit. Doma jsem pak zjistila, že jsem píchla hned dvakrát=)

2. Asi o týden později jsem píchla znovu, tentokrát přední kolo.

3. Další problém jsem měla s řetězem. Jeden článek se mi uvolnil, začal odstávat a shazoval mi řetěz při přehazování.

4. Hned za dva nebo tři dny po opravení jsem zase jela do práce a najednou se zaseklo přední kolo. A už se nerozjelo. Nakonec jsem zjistila, že se mi do přední brzdy zašprajcoval takovej ten drát od brzdy, co nevím, jak se mu říká a kolo zablokoval. Rukou to vytáhnout nešlo, tak jsem kolo zamkla u plotu a do práce došla pěšky.

5. Nějakou dobu byl klid, ale potom jsem zase jednou šla ráno do práce a koukám, přední kolo prázdný. No sice jsem nepíchla, ale začala ucházet duše tam, kde byla zalepená od minula.

6. I když jsme kolo přelepili ještě jednou, duše pořád ucházela a tak jsem musela koupit novou.

Ráda bych napsala, že to je konec seznamu, ale akorát bych tím nejspíš přivolala nějakou další poruchu, takže:

7. Pokračování příště...?

I tak mám ale svoje kolo ráda, protože mě vozí (sice ne spolehlivě, ale většinou aspoň tak do půl cesty, než se rozhodne stávkovat...) všude kam potřebuju a můžu se díky němu cpát všema těma dobrotama, co tady prodávají a co na mě z regálů v obchodech volají: "Kup si měěěěěě, ty víš, že na mě máš chůůůůůť...!". =)

Tak to jenom abyste věděli, jakej může taky život v Anglii být. V práci ze mě mají srandu a až odjedu, budou si o mně vyprávět legendy=)

A tady je, v plné své kráse=)

Mějte se prima!

Blok

Znáte takové ty staré černé bloky v tvrdých deskách, jakoby šedě flekaté, s bílým štítkem? Já už jsem do nich nepsala, ale nedávno mi jich pár dal můj děda, že je našel doma a na nic je neptřebuje, tak jestli si je nechci vzít. Jasně, že chci! Sice byly takové škaredé, zaprášené a ošoupané, ale stačilo pár kousků papíru a upravila jsem si je podle svého=)

Poprvé jsem tak využila svou novou mašinku Big Shot, kterou jsem si po dlooouhém sebepřemlouvání a přemýšlení, jestli něco takového vůbec využiju, koupila. Pořád sice nevím, jestli pro mě strojek není trochu zbytečný, ale děsně mě to s ním baví a z výsledku jsem nadšená... Takže proč ne=)

Ještě mi čtyři bloky zbývají, jen co bude trochu času, vrhnu se na ně taky=)

Kam se poděl únor?

...a půlka března??? Nějak mi ty měsíce utíkají. Od začátku semestru jsem se nezastavila. Vybírání témat bakalářek, organizování školních zájezdů, příprava průvodcovských textů, tisíc malých věcí, který dohromady zaberou tolik času. Když se do toho přidá ještě týden nemoci a pár povinných rodinný oslav, nezbudou pomalu ani ty víkendy. A kam má pak člověk nacpat kamarády, scrap a všechny svoje plány?! A když už je teď oficiálně jaro, bude to ještě horší. V zimě spěcháme, už abysme byli doma v teple a nikde se nezdržujeme. Teď svítí sluníčko a člověku se chce najednou courat... Zrovna včera jsem šla parkem a na lavičce u fontány seděla babička se zavřenýma očima a na slunci si jen tak užívala den. A já jsem spěchala kolem ní na přednášku. A z přednášky na druhou a pak honem do knihovny, aby mi nezavřeli...

Asi se budu muset naučit nějak líp organizovat čas. Abych se taky stíhala posadit na lavičku a chvilku se jen tak opalovat=)

Další kousek

Svoji třetí stránku jsem dělala opět podle zadání, které bylo vyhlášeno na fóru stránek scrapbook.cz. Tentokrát se tvořilo podle barevného schématu (středně hnědá, béžová, slonová kost, brusinkově červená a limetkově hnědá) a podmínkou bylo použití portrétní fotografie. Nejvíc práce mi dalo vyhrabat někde ten portrét=) Barvy se mi dohromady líbily, i když bych to sama asi nevymyslela. To mi na tvoření podle zadání přijde asi nejzajímavější, že si zkouším techniky, které neznám, kombinace, které bych nezvolila atd.
Nejdřív jsem nevěděla, jak na stránku, ale pak přišel nápad na jednoduchou kompozici a už to šlo samo. Teda skoro=)
A tady je výsledek.

Jak vidíte, tak pořád bojuju s focením. Ve skutečnosti je stránka krásná, takhle na fotce ji mám celou rozplizlou... Budu se na to muset ještě podívat.

 Pro nadpis jsem si vybrala nemožnej font, ale moc se mi líbil, tak nebylo zbytí=) Nemám žádnou vyřezávací mašinku, jako vídám u ostatních pokročilejších scrapařek ( i když po ní děsně toužím=)), takže vystřihuju všecko pěkně růčo. Ale o to větší mám pak z výtvoru radost=)

Děkuju za návštěvu a přeju krásný večer=)

Stránka č. 2

Druhá stránka, kterou jsem vytvořila, už je o poznání lepší, propracovanější a prostě hezčí=) Při jejím tvoření už jsem měla k dispozici víc papírů, razítek, mašliček a jiných príma udělátek, takže byly i mnohem větší možnosti, než u prvního pokusu. Výsledek se mi moc líbí, nemohla jsem se na stránku vynadívat a všem jsem ji ukazovala=)

Tvořila jsem ji do chellenge, jejíž zadání si můžete prohlédnout tady, a inspirovala jsem se jednou ze sketchí od Becky Fleck. Moc mě bavily všechny ty ozdobičky a drobnosti, takže přidávám ještě několik detailních obrázků navíc=)

 Kytičky jsou vystříhaná razítka na barevném papíru, upevněná pomocí barevných hřebíčků.

Motýlci jsou také razítka. Vybarvila jsem je pastelkama, vystříhala a křídla ještě dozdobila třpytivou gelovkou.

Visačku jsem taky oťupkala na krajích růžovou gelovkou, přidala nadpis z pěnových písmenek a stužku přichytila barevnými svorkami.

Scrapbooking

Dneska se po dlouhé době zase hlásím. Po svátkách jsem si zakázala skoro všecko, než dodělám zkoušky, protože moje učící morálka byla tento semestr vážně mizerná. Minulý týden jsem konečně napsala poslední zápočet a teď už si užívám prázdnin. Zase=) Škola mi začíná až 20. února, tak do té doby můžu v klidu nicnedělat.

Tento rok jsem si nedala ani jedno předsevzetí, protože jsem v životě ještě ani jedno nedodržela. Místo toho jsem se příhlasila do celoroční scrapbookové soutěže na webu www.scrapbook.cz. Je to spíš taková motivace, než opravdická soutěž o ceny. Teda aspoň pro mě, protože jsem zatím moc stránek nevytvořila. Konkrétně tedy jednu, a to v záchvatu prvotního nadšení, který mě postihne skoro pokaždé, když objevím nějakou novou zajímavou aktivitu=) Tady je.

Povánoční

A je po Vánocích... Takových příprav to chtělo, tolik času to zabralo a uteklo to jakoby nic. Ale to nevadí, Vánoce jsou prima a všechna ta panika před nima za to stojí. Hlavně, když si člověk může dát kakao s vaječňákem a koukat se při rozsvíceným stromečku na pohádky, no ne?

23. jsem se ještě stihla sejít s kamarádkama na předvánoční pokec a rozdat jim přáníčka, který jsem konečně stihla dodělat. I když na poslední chvíli... Takže holky, až budu jednou slavná přáníčková vyráběčka, můžete se chlubit, že ode mě taky jedno máte=)