Anglická jízda

Zdravím vás z ostrova!

Prázdniny trávím v Anglii, nedaleko Manchesteru. Pracuju tu v motorestu a ve volných dnech (kterým moc není, a když jsou, tak většinou proprší) prozkoumávám okolí. Vzhledem k tomu, že bydlím zhruba v polovině cesty mezi dvěma městy na bývalé farmě a do práce to mám asi šest kilometrů, pořídila jsem si hned ze začátku kolo. Našla jsem ho přes inzerát na internetu a byla jsem šťastná jak blecha, že nebudu muset každý den celou tu cestu chodit pěšky. 

První týden jsem trpěla. Nohy bolely, o zadku ani nemluvím, a pršelo a pršelo... Rychle jsem si ale zvykla, teď už jezdím jako drak a cesta mi trvá malinko přes 20 minut, což je paráda. Po práci někdy jezdívám ještě do města, na nákup a podobně, prostě bez kola bych tady asi nepřežila...

Bohužel ale nic není jen tak. Za celou dobu, co jsem kdy jezdila na kole doma, jsem nikdy nepíchla, nikdy jsem neměla žádnou poruchu, stačilo ho prostě jednou za čas dofouknout a po zimě v garáži trochu umýt. Toť vše.

Za měsíc a půl tady jsem si to asi všecko vybrala zpětně a hezky najednou, jinak si to nedokážu vysvětlit. Vezmu to popořadě:

1. Hned při mém prvním výletě do města jsem kolo píchla, takže jsem ho musela celou zpáteční cestu (asi tak 8 kiláků) tlačit. Doma jsem pak zjistila, že jsem píchla hned dvakrát=)

2. Asi o týden později jsem píchla znovu, tentokrát přední kolo.

3. Další problém jsem měla s řetězem. Jeden článek se mi uvolnil, začal odstávat a shazoval mi řetěz při přehazování.

4. Hned za dva nebo tři dny po opravení jsem zase jela do práce a najednou se zaseklo přední kolo. A už se nerozjelo. Nakonec jsem zjistila, že se mi do přední brzdy zašprajcoval takovej ten drát od brzdy, co nevím, jak se mu říká a kolo zablokoval. Rukou to vytáhnout nešlo, tak jsem kolo zamkla u plotu a do práce došla pěšky.

5. Nějakou dobu byl klid, ale potom jsem zase jednou šla ráno do práce a koukám, přední kolo prázdný. No sice jsem nepíchla, ale začala ucházet duše tam, kde byla zalepená od minula.

6. I když jsme kolo přelepili ještě jednou, duše pořád ucházela a tak jsem musela koupit novou.

Ráda bych napsala, že to je konec seznamu, ale akorát bych tím nejspíš přivolala nějakou další poruchu, takže:

7. Pokračování příště...?

I tak mám ale svoje kolo ráda, protože mě vozí (sice ne spolehlivě, ale většinou aspoň tak do půl cesty, než se rozhodne stávkovat...) všude kam potřebuju a můžu se díky němu cpát všema těma dobrotama, co tady prodávají a co na mě z regálů v obchodech volají: "Kup si měěěěěě, ty víš, že na mě máš chůůůůůť...!". =)

Tak to jenom abyste věděli, jakej může taky život v Anglii být. V práci ze mě mají srandu a až odjedu, budou si o mně vyprávět legendy=)

A tady je, v plné své kráse=)

Mějte se prima!